Více
    Registrace
    Domů / Blog / Průvodce doplňky stravy / Měď: Nenápadný minerál, který ovlivňuje nejen šedivění vlasů

    Měď: Nenápadný minerál, který ovlivňuje nejen šedivění vlasů

    Měď patří mezi minerály, o kterých se moc nemluví — a přitom bez ní tělo nezvládá energii, nervy, imunitu ani správný přenos železa. Proč se často kombinuje se zinkem a selenem? Kde všude ji v těle potřebujeme, kdo jí má často málo a kdy už může být naopak problém? 

     

    Měď: je jí málo, ale má zásadní funkci

    Měď je stopový prvek, který si naše tělo neumí vytvořit. V těle máme mědi opravdu málo — přibližně jen 50 až 120 mg — ale bez ní se nerozběhne řada základních procesů. Organismus ji vstřebává hlavně v horní části tenkého střeva a přebytek se vylučuje hlavně žlučí. Zajímavé je, že dvě třetiny celkové mědi jsou uloženy ve svalech a kostře. 

     

    Kde v těle pracuje?

    Na to, jak málo mědi v těle máme, má poměrně široký záběr. Podle schválených evropských tvrzení můžeme říct, že:

    • 🛡️ Měď přispívá k funkci imunity a ochraně buněk před oxidativním stresem. Je součástí propojeného systému mědi a zinku, který zajišťuje značnou antioxidační kapacitu (Cu/Zn superoxiddismutáza).
    • 🦴 Pomáhá udržení normálního stavu pojivových tkání, protože propojuje elastin a kolagen. Díky propojení těchto dvou klíčových látek je tkáň (kůže či cév) pevná, ale zároveň pružná. Hezky je to vidět na příkladu cév: potřebují být dostatečně pružné, aby mohly plnit svou funkci v regulaci krevního tlaku. Zároveň musí být dostatečně pevné, aby je tlak neponičil. K tomu potřebují dobře propojený elastin a kolagen. Obdobně to funguje i u šlach, kostí či 
    • 🔋 Pomáhá k normální tvorbě energie (energetický metabolismus). Měď totiž potřebují naše mitochondrie (elektrárny buněk), aby dokázaly správně tvořit energii. 
    • 🧠 Podporuje správnou činnost nervové soustavy, která měď potřebuje pro správnou tvorbu látek, které přenáší signály a vzruchy.
    • 💆🏻‍♀️ Pomáhá k normální pigmentaci vlasů i pokožky, protože na mědi jsou závislé enzymy ve vlasových folikulech/melanocytech v kůži, které se podílí na tvorbě melaninu (pigmentu, který vlasům a pokožce dává barvu).
    • 🩸 Podporuje normální přenos železa v těle. V krvi a játrech je potřeba pro látky (ceruloplazmin a hefaestin), které pomáhají s metabolismem železa a jeho přenosem v krvi. 

     

    Kdo mívá mědi méně?

    Podle evropských dat bývá průměrný příjem nižší u žen než u mužů a u starších lidí. 

    K reálnému deficitu dochází častěji tehdy, když je problém ve vstřebávání nebo v rovnováze s jinými minerály. Rizikovější jsou lidé s celiakií, pacienti po bariatrické operaci, lidé užívající dlouhodobě vysoké dávky zinku a vzácně také pacienti s Menkesovou chorobou. Právě vztah se zinkem je důležitý: vysoké dávky zinku mohou brzdit vstřebávání mědi. Proto může mít někdo paradoxně nedostatek mědi ne kvůli „špatnému jídelníčku“, ale kvůli doplňování jiného minerálu.

    Rizikovější jsou lidé s celiakií, pacienti po bariatrické operaci, lidé užívající dlouhodobě vysoké dávky zinku a vzácně také pacienti s Menkesovou chorobou. 

     

    📉 Jak poznat nedostatek mědi?

    Tělo pokles obvykle neřekne jedním signálem, ale spíš souborem nenápadných problémů. Patří k nim anémie, změny pigmentace, změny pojivových tkání a kostí, abnormální metabolismus tuků, pocit nestability a přetížení imunitního systému. 

     

    Měď v potravinách

    Měď najdeme přirozeně v celé řadě běžných potravin. K jejím nejbohatším zdrojům patří především vnitřnosti, korýši a měkkýši, ale také ořechy, semena, luštěniny, celozrnné obiloviny, kakao a hořká čokoláda. Menší množství obsahují i brambory nebo některé druhy zeleniny. Pro většinu zdravých lidí je právě pestrý jídelníček nejjednodušší a nejbezpečnější cestou, jak příjem mědi pokrýt.

    .
    .

     

    Kdy může škodit suplementace mědi?

    U mědi platí stejné pravidlo jako u jiných mikronutrientů: ani moc, ani málo. Dlouhodobě vysoký příjem může vést k bolestem břicha, křečím, nevolnosti, průjmu a zvracení, při chronickém přetížení hlavně k poškození jater. U zdravých lidí je toxicita z běžného jídelníčku vzácná, protože organismus si příjem mědi do určité míry reguluje vstřebáváním a vylučováním. Pro dospělé se v přehledu horních limitů dál používá horní tolerovatelný příjem 5 mg/den a v přehodnocení z roku 2023 byla pro dospělé stanovena také přijatelná denní dávka 0,07 mg/kg tělesné hmotnosti.

    Zvláštní opatrnost potřebují lidé s Wilsonovou chorobou, u nichž tělo neumí měď správně odstraňovat a hromadění mědi může poškodit játra i nervový systém. Opatrní by měli být i ti, kdo užívají vyšší dávky zinku, a pacienti po bariatrických výkonech nebo s poruchami vstřebávání — u nich je problém častěji deficit než nadbytek, ale právě proto není dobré doplňovat měď naslepo. 

     

    Jaká je doporučená dávka mědi?

    Odborné doporučení (EU) pro příjem mědi stanovuje pro dospělé adekvátní příjem na:

    • 1,6 mg/den u mužů a 1,3 mg/den u žen,
    • pro těhotné a kojící ženy 1,5 mg/den.

    Pro většinu zdravých lidí je nejpřirozenější cesta získávat měď hlavně z běžného jídla.

    Suplementace dává smysl, když existuje reálné riziko nedostatku (užívání zinku) nebo jasný důvod (krevní odběry). Obecně se měď nedoporučuje užívat s vysokými dávkami zinku či železa. 

     

    Zinek, měď a selen: proč se často kombinují?

    Zinek a měď se v doplňcích často objevují společně, protože vyšší dávky zinku mohou při delším užívání snižovat vstřebávání mědi (a té je pak nedostatek). Měď tady „nezesiluje“ účinek zinku, ale dorovnává důležitou rovnováhu obou minerálů. Někdy se do kombinací přidává i selen. A to hlavně kvůli tomu, že zapadá do funkčního okruhu: podílí se na antioxidační ochraně, imunitě a metabolismu hormonů štítné žlázy. 

    Seznam citací

    1. NDA Panel. (2015). Scientific opinion on dietary reference values for copper. EFSA Journal, 13(10), 4253. https://doi.org/10.2903/j.efsa.2015.4253
    2. EFSA Scientific Committee. (2023). Re-evaluation of the existing health-based guidance values for copper and exposure assessment from all sources. EFSA Journal, 21(1), 7728. https://doi.org/10.2903/j.efsa.2023.7728
    3. National Institutes of Health, Office of Dietary Supplements. (2022, October 18). Copper: Fact sheet for health professionals.
    4. European Commission. (n.d.). EU Register of nutrition and health claims. Food and Feed Information Portal Database.
    5. European Commission. (2012). Commission Regulation (EU) No 432/2012 of 16 May 2012 establishing a list of permitted health claims made on foods, other than those referring to the reduction of disease risk and to children’s development and health.
    6. European Parliament and the Council of the European Union. (2011). Regulation (EU) No 1169/2011 on the provision of food information to consumers.
    7. Ministerstvo zemědělství České republiky. (2023). Příručka pro provozovatele potravinářských podniků k označování potravin podle předpisů EU.
    8. Kumar, P., Hamza, N., Madhok, B., De Alwis, N., Sharma, M., Miras, A. D., & Mahawar, K. K. (2016). Copper deficiency after gastric bypass for morbid obesity: A systematic review. Obesity Surgery, 26(6), 1335–1342. https://doi.org/10.1007/s11695-016-2162-8
    9. Henriksen, C., & Arnesen, E. K. (2023). Copper – a scoping review for Nordic Nutrition Recommendations 2023. Food & Nutrition Research, 67. https://doi.org/10.29219/fnr.v67.10322

    Publikováno 22.4.2026, Mgr. Alžběta Motlová