Healthismus a ortorexie: Zdraví jako povinnost a nemoc jako selhání

V době, kdy máme přístup k nepřebernému množství informací o výživě, pohybu a životním stylu, se péče o zdraví stává nejen osobní prioritou, ale často i společenskou normou. Ale co když tato posedlost zdravím (ortorexie) překročí hranici a začne se obracet proti nám? 

Být zdravý je zodpovědné

V moderní společnosti je zdraví považováno za jednu z nejvyšších hodnot. Růst popularity „zdravého životního stylu“, fitness trendů a výživových směrů  poukazuje na to, že se jako společnost staráme o své tělo a mysl více než kdykoli předtím. V tomto pojetí se zdraví stává měřítkem hodnoty člověka – „zdravý člověk = dobrý, odpovědný člověk“, přičemž nezdravé chování je často ztotožňováno s  osobním selháním. 

Co znamená healthismus? 

Termín healthismus poprvé použil v 80. letech sociolog Robert Crawford, který jím označil trend, kdy se zdraví stává měřítkem lidské hodnoty. Jinými slovy: být zdravý není jen žádoucí, ale považuje se za povinnost. Nemoc se naopak často vnímá jako osobní selhání. Healthismus prosazuje myšlenku, že jednotlivci jsou sami zodpovědní za své zdravotní výsledky a lidské schopnosti i blahobyt lze plně kontrolovat individuálním úsilím přičemž se často přehlíží širší sociální, ekonomické a environmentální faktory zdraví.  

Jak se healthismus projevuje? 

Healthismus nastavuje společenskou normu „být zdravý = být dobrý“. V kontextu se můžete potkat i s pojmem ortorexie. Ortorexie je porucha na osobní úrovni, kdy se norma zdravého životního stylu zvrhne v posedlost, která už člověku škodí. Healthismus a ortorexie není totéž. Healthismus a vytváří prostředí, v němž může ortorexie vzniknout. Jak?

1. Neustálé sledování markerů zdraví: měření kroků, kalorií, srdečního tepu, hladin glukózy apod.
2. Popularita „clean eating“, bio, vegan, paleo, keto a jiných „čistých“ či „ideálních“ diet, bez rozdílu na individuální predispozice.
3. Morální hodnocení potravin: dobré vs. špatné, čisté vs. toxické.
4. Zdraví jako společenský status, symbol úspěchu a znak sebedisciplíny.
5. Odsuzování „nezdravého“ chování bez ohledu na jeho kontext.

Kde nastává problém? 

1. Stigmatizace nemocných a obézních: Zdravotní problémy jsou často vnímány jako vina jednotlivce. Lidé s chronickým onemocněním, zdravotním postižením nebo ti, kteří nejsou schopni splnit zdravotní ideály, mohou být stigmatizováni, místo aby jim byla poskytnuta empatie a psychologická podpora. 
2. Ignorování sociálních determinantů zdraví: Zdraví není pouze výsledkem vůle a sebekontroly. Podle WHO ovlivňuje zdraví člověka z více než 50 % jeho socioekonomické postavení, vzdělání, prostředí a stres.
3. Psychická zátěž a poruchy příjmu potravy: Přílišná posedlost zdravím může vést k úzkosti, ortorexii (posedlosti „zdravou“ stravou), narušení vztahů a ztrátě radosti ze života, nebo i vážnějším poruchám příjmu potravy.
4. Zdraví jako morální kompas: Lidé jsou čím dál víc hodnoceni podle toho, jak moc „se starají o své zdraví“, a ne podle charakteru, činů nebo empatie. Což může vytvářet tlak, nebo rozdělovat společnost na „zdravé“ a „nezdravé“. 

Závěr 

Zdravý životní styl – zahrnující vyváženou stravu, pravidelný pohyb a účinné zvládání stresu – má prokazatelně pozitivní vliv na tělesné i duševní zdraví. Přesto může ideologie healthismu, tedy přesvědčení, že zdraví je výhradně výsledkem individuální snahy, vést k zavádějícímu zjednodušení. 

Zdraví je výsledkem souhry mnoha různých faktorů – od genetické predispozice a životního prostředí až po sociální a ekonomické podmínky – a není závislé pouze na individuálních volbách. Pokud chceme účinně podpořit svou fyzickou kondici, je důležité vnímat zdraví v širších souvislostech – pečovat o naší duševní rovnováhu, kvalitní mezilidské vztahy a udržitelný životní styl. Zároveň bychom neměli přehlížet vliv individuálních genetických predispozic a potřebu zdravotní gramotnosti, která vychází nejen z vědecky ověřených informací. 

Mgr. Veronika Koleničová, Psycholožka a specialistka na preventivní a funkční výživu

Zdroje:  

• Bratman, S., & Knight, D. (2000). Health food junkies: Overcoming the obsession with healthful eating. New York, NY: Broadway Books.  
• Braveman, P., & Gottlieb, L. (2014). The social determinants of health: It's time to consider the causes of the causes. Public Health Reports, 129(Suppl 2), 19–31. https://doi.org/10.1177/00333549141291S206 
• Farhud, D. D. (2015). Impact of lifestyle on health. Iranian Journal of Public Health, 44(11), 1442–1444. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4703222/ 
• Greenhalgh, T., & Wessely, S. (2004). ‘Health for me’: A sociocultural analysis of healthism in the middle classes. British Medical Bulletin, 69(1), 197–213. https://doi.org/10.1093/bmb/ldh013 
• Harvard Health Publishing. (2025). Staying healthy. Harvard Medical School. https://www.health.harvard.edu/topics/staying-healthy 
• Kristensen, D. B., Lim, M., & Askegaard, S. (2016). Healthism in Denmark: State, market, and the search for a “moral compass.” Health, 20(5), 485–504. https://doi.org/10.1177/1363459316638541 
• Mackert, N., & Schorb, F. (2022). Introduction to the special issue: Public health, healthism, and fatness. Fat Studies, 11(1), 1–7. https://doi.org/10.1080/21604851.2021.1911486 
• Puhl, R. M., & Heuer, C. A. (2009). The stigma of obesity: a review and update. Obesity (Silver Spring, Md.), 17(5), 941–964. https://doi.org/10.1038/oby.2008.636 
• Wieczorek, M., & Rossmaier, L. W. S. (2023). Healthiness as a virtue: The healthism of mHealth and the challenges to public health. Public Health Ethics, 16(3), 219–231. https://doi.org/10.1093/phe/phad019 
• World Health Organization. (2025, May 6). World report on social determinants of health equity. https://www.who.int/teams/social-determinants-of-health/equity-and-health/world-report-on-social-determinants-of-health-equity